O autorovi

Astrologie je mým koníčkem, není ale mým hlavním oborem nebo cílem v životě. Je to pouze okrajový koníček. Začal jsem se o ní zajímat v mládí, v období kdy jsem hledal odpověď na některé otázky jako například, že by život měl mít nějaký hlubší smysl života než jen ráno vstát, najíst se jít do školy nebo do práce, pak přijít zase se najíst a pak jít zase spát a furt dokonala. Většina lidí se spokojí s vysvětlením, že tak to prostě je: Každý z nás se narodil do určité společnosti a očekává se, že aby smysl života byl naplněn, člověk by měl mít úspěšné vzdělání, úspěšnou práci, založit rodinu. I zde se za úspěch počítá pokud vychováte minimálně jedno dítě. Ze sociálního hlediska je však důležité právě to jakou kvalitu mají vaše vztahy, tedy vztahy s vašema potomkama. Podle toho poznáme jestli jste skutečně úspěšní a čeho jsme v životě dosáhli. Těm rodičům, kterým se v životě povedlo vychovat děti se kterými mají výborné vztahy, vzájemnou úctu a respekt i v dospělosti a stáří, lze pogratulovat. Často s tímto úspěchem je spojená hrdost a pýcha. Tento scénář se tedy nabízí jako klasická představa o smyslu života. Potíž ale nastává, když něco tento ideální scénář naruší a věci se nedaří tak jak by měly. Přijde první rozvod, druhý, třetí, další svatbu už raději nezkusíme, a několik nemanželských dětí z rozbitých rodin, jak je dneska zvykem je běžné. Považuji za důležité zmínit, že všichni nosíme masky a to zejména na internetu. Jenže v době, kdy jsem řešil tyto věci ve vztahu ke společnosti a ohledně smyslu života, ještě internet nebyl, takže toto téma odložím na později. Masky nám pomáhají vyrovnat se s naší situací ve společnosti. Důvodem proč všichni nosí masky je strach a nedůvěra k lidem, strach z toho, že odkryjeme-li svou pravou tvář, staneme se snadným cílem posměchu nebo pomluv. U lidí, kteří se skrývají za vysoké ego a předstírají společenský úspěch není tato slabost na první pohled patrná. Lidé s vysokým sebevědomím pocházejí z úspěšných a dobře zajištěných rodin, z vyšší třídy. Ale kdyby tito lidé dali stranou masku, ukázalo by se jak moc jsou uvnitř zranitelní, protože v životě utrpěli rány a otřesy, ale nemohli si dovolit dát najevo svou slabost, své city, aby to snad někdo nepoužil proti nim. Přece se rozhodli předstírat úspěch. Jistěže každý člověk posuzuje úspěch podle jiných faktorů, někdo podle vzdělání, kariéry a peněz a někdo jiný zase podle toho jestli se mu rozpadla rodina a jestli dokázal s láskou vychovat děti a ještě udržet s nimi kontakt i v dospělosti.

Důvod proč se zabývat smyslem života je ten, že stavíte-li svůj život na mílných předpokladech, může se vám v životě přihodit něco co s vámi silně otřese a vy nemusíte tuto situaci zvládnout. Mluví se často o duševních nemocích ve společnosti, ale i o vadách charakteru a celkovém negativním ladění společnosti. Jsou jisté problémy ve společnosti, o kterých se nerado mluví. Například fakt, že ústavy pro duševně nemocné v ČR jsou plné pacientů, že už je prakticky ani není kam umisťovat. Z toho důvodu se duševně nemocní pohybují běžně mezi námi a není možné jim zajistit vyžadovanou hospitalizaci. Často v těchto zařízení končí matky, jejichž bližší příběh neznám, ale věřím tomu, že člověk tam může skončit právě z důvodu duševního zhroucení pokud nemá dostatečně ujasněnou otázku smyslu života. V okamžiku, když základy vašeho života jsou otřeseny, můžete skončit na hospitalizaci v ústavu pro duševně choré, nebo v nemocnici s infarktem myokardu. Když tedy člověk staví své hodnoty na výše zmíněných předpokladech, že smyslem života je úspěšné vzdělání, kariéra, rodina, člověk může skončit duchovně a psychicky na dně, pokud se mu v jednom z těchto bodů zhroutí život.

No představte si, že úspěšně vystudujete a máte život před sebou ale najednou vaši radost ze života překazí nemoc či nehoda, která vám zabrání uplatnit se ve vámi zvoleném oboru. Slabší jedinci, kteří nemají dostatečnou podporu od obou svých rodičů tuto životní situaci nemusí zvládnout. Život mluví sám za sebe. Vzpomněl jsem si teď například na dokument české televize Manželské etudy po dvaceti letech. Jeden příběh vypráví o manželské dvojici, kde si dva rodiče pořídili dítě, ale z nějakého důvodu ze strany matky nebyl zájem pokračovat ve společné výchově dcery. Ta v dospělosti měla vážné problémy s uplatněním a nakonec snad spáchala sebevraždu (tak jsem tento díl pochopil, že skočila pod vlak; pokud se nejednalo o sebevraždu tak se omlouvám, tak či tak to po smrti dceři matka nemá lehké).

Podle mého přesvědčení jsou tohle přesně důvody proč člověk potřebuje věřit v to, že život je něco víc než jen snaha o úspěšné vzdělání, rodinu, děti, práce, jídlo, spánek, atd. furt dokola. Osobně věřím, že život musí mít hlubší hodnotu a aby tuto hodnotu mohl najít musí si nejprve položit základní životní otázku proč vlastně jsem na tomto světě? Někdo to má naopak. Položí si nejprve otázku, čeho chci v životě dosáhnout? Poté co si stanoví svůj cíl za ním jde. Ale to pak často končí neúspěchem, i když zdánlivě úspěšný sportovec, všechen svůj čas věnuje kariéře ale zůstane sám a nezaloží rodinu, protože se mu nedaří založit tu pravou, takže dlouhou část svého života zůstává bez manželky a bez dětí. To odráží jeho skutečný neúspěch a selhání. Stav rodiny totiž odráží náš skutečný úspěch ve společnosti. Ukazuje to tu pravou tvář.

Ještě je jeden problém. Někteří lidé neví proč jsou na tomto světě, protože si nepoložili a nezodpověděli výše zmíněnou otázku, respektive tuto díru záplatovali něčím o čem věřili, že nemůže selhat. A jsem u tématu víra, která v mém životě sehrála podstatnou roli. Ještě než se dostanu ke své víře, chci říct, že každý něčemu věří, dokonce i lidé co tvrdí, že v nic nevěří. Někdo věří ve smrt a že jediné co mu zbývá je spáchat sebevraždu. I to je víra, ale nesprávným směrem. Není to tak dlouho co českou společností otřásla sebevražda oblíbené zpěvačky Ivety Bartošové. Tyto události jsou důkazem toho, že člověk opravdu potřebuje mít jasno v tom v co věřit a že nelze spoléhat jen na tyto dočasné hodnoty jako jsou kariéra... Víra je velmi důležitá a je základem každé lidské bytosti. Je třeba si však ujasnit, jestli hodnoty v které věříme jsou správné či nikoliv.

Už jako velmi mladý jsem si položil otázku, co je smyslem života. Jenom chodit do práce a založit rodinu? To přece nemůže být vše. Kladl jsem si otázku jaký má smysl existovat? Co když zemřu co potom. Nač vyvíjet všechno to úsilí, abych nakonec zjistil, že všechno půjde pryč? Už na základní škole jsem došel k závěru, že není možné, aby člověk existoval jen tak sám o sobě. Musí být něco co oživuje mého ducha uvnitř mého těla. Co oživuje lidské vědomí. Ateisté naivně věří v teorii velkého třesku, že celý vesmír a život je dílem náhody a neexistuje žádný inteligentní zdroj života, který by řídil celý vesmír a uváděl věci do pohybu. Víra v to, že vesmír vznikl sám od sebe velkým třeskem bez zásahu vyšší inteligence, která to vše řídí je tak nelogická, že to vyžaduje víc víry než jakékoliv jiné náboženství. Každý člověk má v sobě zakódovanou potřebu věřit v to, že smysl životě je něco víc, ale někteří jedinci se rozhodli tuto potřebu potlačit a nechali se oklamat neracionálními argumenty, které porušují zákon kauzality. Pro mě je to nepochopitelné. Už jako dítě jsem to chápal, že není možné, aby mé bytí existovalo samo od sebe, že musí být zdroj mého vědomí někde výše.

Když mi bylo 18 let začal jsem hledat odpovědi na tyto otázky. Začal jsem jógou a buddhismem. Přečetl jsem knihy od Raymonda Moodyho o životě po smrti (o životě po životě, tedy zážitky o klinické smrti) a došel jsem k přesvědčení, že po smrti těla musí existovat něco kam putuje duše. Přijal jsem za svou buddhistickou filosofii o nestálosti. Vše v tomto hmotném světě se mění a nic není nestálé. Abychom nedošli k újmě, nesmíme se na nic příliš fixovat. To ale znamenalo, že jsem v životě neměl jasně stanovený cíl. Zabýval jsem se meditacemi, které mi dělali dobře. Poté jsem narazil na astrologii, která mě okouzlila a začal jsem se jí zajímat, protože jsem chtěl rozumět sám sobě a co o mé osobě říká můj horoskop (radix - kruhový diagram ve kterém jsou zakresleny vztahy mezi planetami reprezentující různé kvality naší osoby). To co jsem vyčetl ze svého radixu na mě docela dobře sedělo. Snažil jsem se v astrologii najít odpovědi na některé své otázky. Astrologie totiž poměrně dobře odráží to co se děje v našem životě ale i ve vesmíru obecně. Moc se mi líbilo to jakým tyto symboly a principy promlouvají do mého života.

Jednoho dne jsem se dostal na skupinku věřících lidí, kteří byli křesťané. Vypravil jsem se tam s tím, že se pokusím vyvrátit jejich víru. Podotýkám, že tato skupinka se oficiálně nazývá Kurzy Alfa a jejich cílem je vysvětlit jinověrcům křesťanský pohled na svět, tedy spíš poskytují odpovědi na ty výše zmíněné otázky ohledně smyslu života a víry. Kurzy Alfa organizují různé křesťanské církve a obvykle se konají v domácím prostředí. Vymyslel to jeden anglikánský kněz, který měl potřebu nějak přiblížit svou víru lidem s odlišným vyznáním. Výhodou těchto kurzů (ten název zní šíleně, protože se ve skutečnosti jedná jen o přátelské povídání s krátkým "vyučováním" nebo kázáním od osoby, která vysvětluje křesťanský pohled na věc) je, že se odehrávají v příjemné atmosféře, není (nemělo by to být) to v církvi protože církev je pro jinověrce cizím prostředím. Takže tito lidé nás pohostili, něco nabídli k snědku. Co bylo na prvním sezení si už nepamatuji, ale zřejmě to bylo o hříchu, co je to hřích a jak působí v životě člověka nebo proč člověk potřebuje věřit v Boha. Nejsem si jistý. Každopádně jsem cítil, že tito lidé jsou velmi milí, slušní, jsou upřímní a otevření, na nic si nehrají. Tento osobní přístup člověka osloví, protože jak jsem již psal na začátku, v dnešní moderní společnosti lidé nosí masky a jsou neosobní, aby nezranili sebe a nezranili druhé. Lidé se dnes chovají nepřátelsky jako k cizím, což v tomto přátelském prostředí odpadá. Nicméně stalo se to, že na druhé setkání přišel bývalý narkoman, který krásně vylíčil svůj životní příběh, jak byl nevěřící odmítal víru v Boha, ale dostal se do nějakého zařízení zvaného Team Challenge pro drogově závislé. Tam se stalo, že tento agresivní, nepříjemný a netolerantní člověk byl vysvobozen z drogové závislosti. Což totálně změnilo jeho život. Ta závislost, totiž absťák zmizela jako lusknutí prstem po modlitbě křesťanů. Když pocítil v životě tento nadpřirozený zásah, věděl, že Bůh je skutečný a začal mu věřit. Tato víra totálně proměnila jeho život. Zachránila nejen život jeho těla, ale i jeho ducha. Po tomto vyprávění jsem byl dotčen na duchu a uvědomil si, že ani já ve svém životě nebyl šťastný. Pociťoval jsem mnoho strachu a chtěl jsem to změnit. Proto jsem chtěl vědět více. Dostal jsem tam nějakou brožůrku od C.S.Lewise, která se jmenovala "Existuje Bůh?" nebo tak nějak. Byla to brožůrka, která mi poskytla potřebné důkazy proč bych měl věřit bibli, že bible je spolehlivá a proč Ježíš Kristus byl spolehlivou osobou. Doma jsem si ji přečetl ještě v noci a ještě ten den jsem se modlil modlitbu spasení. To bylo v noci a hned jsem cítil úlevu a stal se ze mě křesťan. Ze dne na den jako lusknutím prstů. Poté nastala zvláštní situace. Na třetí setkání již nikdo nepřišel, tedy kromě mě! Byl jsem tam sám. Popravdě si nejsem jistý jestli jsem tu brožůrku dostal na druhém nebo třetím setkání, ale to je jedno. Tam na tom třetím setkání se věnovali jenom mě, byli tam asi tři lidi, kteří ke mě byli velmi přátelští a tím že se mi věnovali, mi vysvětlili spoustu otázek. Křesťanská víra je úplně jiná než buddhismus, protože zatímco buddhismus spoléhá na své vlastní síly a svou schopnost vykoupit se ze svých hříchů, křesťané to mají snazší o to, že to nemusí dělat. Křesťané totiž jen připustí to, že za naše hříchy zemřel někdo jiný, kdo dobrovolně dal svůj život jako výkupné za náš hřích. Jak je to možné? Bible říká, že trestem za hřích je smrt a tak by všichni museli zemřít. Ale jedině jediný dokonalý svatý člověk, který nezhřešil, Ježíš Kristus, ten mohl za náš hřích zaplatit. No, nebudu tady teď vysvětlovat křesťanskou teologii. Podstatné je, že můj život se dost změnil a nabral nový směr. Bohužel církvička kterou jsem navštěvoval moc dlouho nevydržela, to jejich společenství se za rok rozpadlo. Nicméně i tak mi dokázali předat něco velmi hodnotné pro můj další duchovní vývoj.

Víra je něco co se musí pěstovat. Nejdříve však je třeba najít ten pravý zdroj se spravnými informacemi, o kterém já věřím že je bible a Ježíš Kristus. Důkazem pro mě, že Ježíš Kristus mluvil pravdu je to, že svá slova dokazoval skutečnými mocnými činy - zázraky jako uzdravování nemocí a kříšení z mrtvých. Dalším důkazem pro mě je to, že bible je kniha stará skoro 2000 let (Nový zákon) a část převzatá od židů je přes 3000-3500 let stará. Ty příběhy jsou vylíčeny do nejmenších detailů. Když to porovnáte například s koránem, korán je hrozná slátanina a literární dílo nevalné úrovně. Navíc jednotlivé kapitoly koránu nejsou chronologicky řazené, takže ani Korán moc nedává smysl. Kdežto bible odráží velice cenný podpis historie židovského národa přes 1500 let. Popisuje jak mocně Bůh jednal s tímto národem, jak Bůh vyvedl židy z otroctví Egypta což je samo o sobě dost zajímavé čtení. Bible je zvláštní kniha, protože poskytuje návod do života, správný směr. Bible má moc změnit život člověka, dodat mu smysl a Boží vedení do života, ale k tomu aby to bylo možné, musíte věřit že to možné je. Pokud nevěříte bibli, nic vám to nepřinese, jen další nevíru a další temnotu do života. Aby poselství bible mohlo změnit váš život, musíte věřit tomu co čtete. To znamená nejen upřímně věřit tomu, že poselství bible je po generace předávaná pravda, která pochází přímo z toho nejvyššího zdroje, od Boha, ale také této pravdě přizpůsobit svůj život. Víra, tak jak ji chápe bible neznamená pouze věřit v pravdivost slov, ale také se jimi řídit. To je zcela zásadní. Pokud byste věřili, že bible je slovem Božím a pravdou, ale neřídili byste se jí, váš život se nezmění. Kdo chce poznat tajemství bible musí udělat tyto tři věci: uznat Boží svrchovanost nad vaším životem a právo do něj zasahovat. Vaší ochotu podřídit se jeho vůli a zatřetí nechat ho promlouvat do vašeho života, což se bude dít, pokud se budete řídit návodem v bibli na to jak žít spravedlivý život. V praxi to znamená nutnost vzdát se věcí, které jsou v rozporu s tím co Bůh chce a vydat mu svůj život (analogicky: když chcete rodinu, měli byste nejdříve vstoupit do manželského svazku; to ale znamená vzdát se některých věcí, které si jako svobodný člověk nárokujete; tímto požadavkem je hlavně věrnost a čas na vašeho partnera, tedy sebeobětování. Sebeobětování z lásky, ne z pocitu že musíte.).

Berte v potaz i to, že bible je přeložena z hebrejštiny a aramejštiny, později z řečtiny. Mnohé výrazy z hebrejštiny se těžko překládají a existuje více způsobů překladu. Překlad záleží na tom komu se překládá. Je-li čtenářem žid, může se použit jiného a doslovnějšího překladu, než je-li čtenářem člověk, který nerozumí židovské kultuře a hebrejskému či řeckému jazyku. Existují tedy překlady bible, které překládají bibli více doslova a ta je hůře srozumitelná než ta, která je vykládána tak, aby západní čtenář nežidovského původu mohl snáze rozumět tomu co jednotlivá slova vyjadřují. Jako příklad uvedu hebrejské slovíčko kól-basár, kde basar doslova znamená tělo, avšak v hebrejském myšlení se slovo tělo používá pro označení člověka, osoby. kol-basar tedy zamená všichni, nebo každý člověk. Když se podíváte na toto slovíčko do lexikonu, zjistíte že má 8 významů: www.biblestudytools.com/lexicons/hebrew/nas/basar-2. html

Tento fakt sám osobě ale nijak nekomplikuje porozumění obsahu bible. Pro porozumění obsahu bible je totiž nutné posuzovat kontext a nevytrhávat jednotlivé slovíčka a verše z kontextu, jako se tomu děje ve velké míře v různých křesťanskách církvích. Svou nepostradatelnou roli hraje také kulturně historický kontext. Nemohu tedy vzít verš a vyložit či přeložit ho jinak jenom, protože že nejsem žid, ale třeba buddhista.