Reaktivní výtvor (reaktivní formace, opačné reagování)
Tímto článkem bych rád vysvětlil pomocí příkladů co je to reaktivní výtvor.
Zdroj článku v angličtině: https://study.com/academy/lesson/reaction-formation-in-psychology-definition-example.html
Reaktivní formace (reaction formation) je druh psychologického obranného mechanismu, ve kterém osoba vnímá/prožívá své potřeby nebo přání jako sociálně (či právně) nepřijatelné - a tak se snaží přesvědčit sami sebe, že opak je pravdou - často velmi přehnaným způsobem.
Reaktivní formace je jednání, kdy osoba příliš prožívá nebo dramatizuje situaci, ve které se necítí pohodlně, ve snaze dokázat opak a skrýt tak své pravé pocity a přání (aby působila jako někdo jiný než ve skutečnosti je).
Ve většině případů je reaktivní formaci velmi snadné odhalit. Chování je přehnané, příliš aktivní, neodůvodněné a dramatické ve snaze upoutat co nejvíce pozornosti ostatních.
Předpokládá se, že reaktivní formace je důsledkem potřeby vyrovnat se s tlakem a stresem způsobeným původním pocitem, se kterým se identifikovali jako s něčím špatným a který vyvolává znepokojení, že bude odhalen druhými.
Mladý člověk, pochybující o své heterosexuální orientaci, bude nevybíravým způsobem hovořit proti homosexuálům, protože uvnitř je přesvědčen že homosexualita je špatná, a sám se cítí za své pocity provinile.
Člověk, který v sobě odhalil fetišistické sklony a v minulosti objevil, že se mu fetiš líbí, najednou dojde k přesvědčení, že je fetiš špatný a začne ho odsuzovat. Přestane se stýkat a kamarádit s lidmi, kteří se o fetiš zajímají. Využívá každé příležitosti k tomu, aby upozornil, že fetish je špatný.
Člověk, kterému se líbili nahaté holky a rád si je prohlížel na internetu, se dostane do prostředí, kde to lidi odsuzují. Aby mezi ně zapadl a působil normálně, nepřizná že si je občas sám prohlíží, protože za tuto činnost cítí vinu. Hlavní ale je že bude společně s ostatními brojit proti prohlížení erotického obsahu na internetu. Současně lze situaci posoudit s odstupem tak, že z rozumného a lékařského hlediska prohlížení těchto věcí není závadné.
Lidé, kteří spoléhají na tuto techniku „obhajoby“, mají sklon vidět mnoho věcí v příkrém černobílém kontrastu (podobně jako u Štěpení), takže jejich myšlenky a názory se pohybují v na opačných stranách pólů. Například, místo toho, aby chápali, že existují různé stupně dobra a zla, pouze uvidí věci buď jako dobré nebo jen jako špatné. Stejně tak lidé pro ně budou buď dobří (idealizace: jsou zcela akceptovatelní a bez chyb) nebo zlí (v žádném případě s nimi nelze vyjít, je třeba se jim vyhýbat a případně ještě varovat před nimi své okolí) a není nic mezi tím.
V dnešní době (2017-2018) vidíme tyto fanatické a populistické tendence mezi politiky a novináři, kteří se snaží očerňovat své konkurenty, protivníky kandidáty nebo protivníky demokraticky zvolené politiky/strany/prezidenty. Lze jen ztěží uvěřit tomu, že by novináři a politici nevěděli co dělají, ale spíš se jedná o manipulaci mas - snaží se v lidech probudit toto fanatické a nenávistné cítění. Uměle vyvolávají pocit nespokojenosti ve společnosti, aby ji ještě více štěpili. Připomíná to fašismus nebo marxismus-leninismus. V současné době tedy na politické scéně je velmi mnoho netolerantních lidí, kteří nedokáží snést odlišný názor a diskutovat o něm.
Totožného jednání jsem si všiml v době koronaviru (Covid 19) v roce 2020. Jistý podnikatel, který provozuje školení v oblasti komunikace, mezilidských vztahů a kurzech angličtiny, dává ve svých školících programech jasně najevo svou nenávist vůči vládě, resp. politikům, kteří zavedli roušky a radu různých „nesmyslných omezeních“ a snaží se podle jeho názoru plánovitě zlikvidovat české podnikatelství a získat kontrolu nad lidmi ve stylu, „Dej mi svůj hlas. A teď drž hubu!“. Ovlivněn alternativními zdroji informací jako Jaroslav Dušek - „Pojednání o životě“, a mnoha jinými zdroji o konspiračních teoriích, iluminátech, Novém světovém pořádku apod., šíří svou nenávist řka, že na ty politiky jako je Babiš, je třeba vzít vidle nebo je postřílet. Přestože navenek se snaží působit dojmem lidumila a jeho filosofie je v duchu "milovat všechny", je nepřehlédnutelný tento rozpor v jeho jednání, protože na politiky nadává všude kde to jen jde. Zřejmě není náhoda, že tento člověk propadl filosofii New Thought, New Age, neboli pozitivního myšlení; rozpor je však v tom, že tato nenávist, která z něj vychází očividně není pozitivním myšlením.
Podobně to je i v případě reaktivní formace. Jedinec je velmi nepřizpůsobivý, což je důvod, proč jeho jednání působí nepřirozeně, neupřímně a pokrytecky. Podobně i lidé na sociálních sítích a na diskusních forech se projevují vulgárně, nenávistně a bez úcty k lidem, chovají se povýšeně. Jejich chování postrádá empatii, zato disponují povýšeneckým a arogantním psaným projevem. Ve skutečnosti, ale nemusí takoví vůbec být, jen se snaží tímto chováním upozornit na to, že oni v žádném případě nejsou a přece nemohou být "blbí". Snaží se přiřadit ke skupině lidí s vyšším sociálním zařazením, k lidem "inteligentním". Z tábora jejich oponentů jsou tito nazýváni elitáři (ti, kteří druhým říkají jak co by si měli myslet; odlišný názor je špatný; kdo prosazuje odlišný názor je populista, fanatik, radikál, nacionalista nebo dokonce fašista, debil či vidlák) - přitom zcela ignoruje legitimitu takového tvrzení (postrádá důkazy), takže se stává jen prostředkem k politickému boji, agitaci. O reaktivní výtvor jde v případě, kdy tito lidé trpí pocitem méněcennosti nebo pocitem nedostatečnosti, nejspíše mají problém s přijetím ve svém okolí. Svým psaným projevem dokazují jak jsou hloupí a jak mají malý smysl pro přijetí lidí s odlišnými názory, chtějí ale zapadnout mezi elitu, takže brojí proti tomu co je samotné trápí. Třeba skutečným důvodem proč herci a umělci Pražské kavárny či "havlérky" tolik brojí proti Zemanovcům je to, že zažili totalitu - za komančů se nemohli prosadit a byli přísně kontrolováni. Nyní, ač to sami považují za špatné, to samí chtějí dělat i druhým.
Reaktivní formace není to samé jako nečestné jednání nebo lhaní. Pocity spojené s vnímáním negativního chování jsou velmi intenzivní a provokují úzkost, takže reakce může být kompulzivní, tzn. že nutkání reagovat je příliš silné, než aby bylo možné to kontrolovat.
Navíc díky jejich nepřizpůsobivosti, mohou mít pocit, že je jejich povinnost se takto chovat po celou dobu, aby se ujistili, že pravda nikdy nebude odhalena.
Dalším běžným příkladem může být chování, kdy se člověk chová až příliš okatě laskavě k určité osobě, ve snaze zakrýt že tu osobu ve skutečnosti nemůže vystát. Myšlenka, že by měl té osobě sdělit svůj skutečný dojem v něm vyvolává nepříjemný pocit a přinutí ho to zakrýt tímto opačným jednáním.
Reagovat nebo zapojit se do diskuse můžete zde:
diskuze.najdise.cz/prispevek/23969
V diskusi mimojiné vysvětluji rozdíl mezi intelektualizací a racionalizací.